[1] Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
[2] Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
[3] U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
[4] Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
[5] Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
[6] Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
[7] Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
[8] Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
[9] Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
[10] Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
[11] Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
[12] Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
[13] Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
[14] Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
[15] Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
[16] Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
[17] Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
[18] Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
[19] Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
[20] Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
[21] Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
[22] Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
[23] Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
[24] Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
[25] Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
[26] Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
[27] Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
[28] Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
[29] Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
[30] Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
[31] Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
[32] A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
[33] Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
[34] Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
[35] Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
[36] Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.