[1] Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
[2] Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
[3] Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
[4] Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
[5] Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
[6] Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
[7] Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
[8] Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
[9] Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
[10] Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
[11] I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
[12] A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
[13] A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
[14] O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
[15] Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
[16] Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
[17] Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
[18] Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
[19] Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
[20] Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
[21] Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
[22] Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
[23] Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
