[1] V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim:
[2] Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli.
[3] A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
[4] Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
[5] I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm.
[6] I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
[7] A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
[8] I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
[9] Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je.
[10] Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
[11] I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
[12] A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
[13] A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále.
[14] I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
[15] Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova.
[16] I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
[17] A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce?
[18] Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
[19] Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
[20] A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
[21] I řekl jim: Kterakž nerozumíte?
[22] I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
[23] I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
[24] A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
[25] Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky.
[26] I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav.
[27] Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
[28] Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
[29] Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
[30] I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili.
[31] I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
[32] A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
[33] Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
[34] A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.
[35] Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
[36] Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
[37] Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
[38] Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
