[1] A hned ráno, uradivše se přední kněží {biskupové} s staršími a s zákonníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi.
[2] I otázal se ho Pilát: Ty-li jsi ten král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
[3] I žalovali na něj přední kněží {biskupové} mnoho. On pak nic neodpovídal.
[4] Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí.
[5] Ale Ježíš předce nic neodpověděl, tak že se podivil Pilát.
[6] V svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by koli prosili.
[7] I byl jeden, kterýž sloul Barabáš, s svárlivými v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali.
[8] A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval.
[9] Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského?
[10] (Nebo věděl, že jej z závisti vydali přední kněží {biskupové}.)
[11] Ale přední kněží {biskupové} ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabáše.
[12] A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte?
[13] A oni opět zvolali: Ukřižuj ho.
[14] A Pilát pravil jim: I co zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho.
[15] Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován.
[16] Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do rathouzu, a svolali všecku zběř.
[17] I oblékli jej v šarlat, a korunu zpletše z trní, vložili naň.
[18] I počali ho pozdravovati: Zdráv buď, králi Židovský.
[19] A bili hlavu jeho třtinou, a plili na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu.
[20] A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali.
[21] I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova,) aby nesl kříž jeho.
[22] I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by,) popravné místo.
[23] I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal.
[24] A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl.
[25] A byla hodina třetí, když ho ukřižovali.
[26] A byl nápis viny jeho napsán: Král Židovský.
[27] Ukřižovali také s ním dva lotry, jednoho na pravici, a druhého na levici jeho.
[28] I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest.
[29] A kteříž chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám, a ve třech dnech vzděláváš,
[30] Spomoz sobě samému, a sstup s kříže.
[31] Též i přední kněží {biskupové} posmívajíce se, jeden k druhému s zákonníky pravili: Jinýmť pomáhal, sám sobě pomoci nemůže.
[32] Kristus, ten král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme, a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižování byli, útržku mu činili.
[33] A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
[34] A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? Což se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?
[35] A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá.
[36] A běžev jeden, naplnil hubu octem, a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil.
[37] Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši.
[38] A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů.
[39] Viděv pak centurio, kterýž tu naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl.
[40] Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome,
[41] Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma.
[42] A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou,)
[43] Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi, a prosil za tělo Ježíšovo.
[44] Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel.
[45] A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi.
[46] I koupiv plátna, a sňav ho, obvinul v plátno, a položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým.
[47] Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen.
