[1] I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími.
[2] I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
[3] I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
[4] Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
[5] Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
[6] Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
[7] I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
[8] I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
[9] I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
[10] A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
[11] I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
[12] I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
[13] Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
[14] Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
[15] A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
[16] Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
[17] Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
[18] Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
[19] I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
[20] Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
[21] I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
[22] Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
[23] Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
[24] Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
[25] On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
[26] I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
[27] Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
[28] Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
[29] I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
[30] I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
[31] Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
[32] Nejposléze po všech umřela i ta žena.
[33] Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
[34] A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají.
[35] Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati.
[36] Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
[37] A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
[38] Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
[39] Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
[40] I nesměli se jeho na nic více tázati.
[41] Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
[42] A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
[43] Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
[44] Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
[45] I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
[46] Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
[47] Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
