Lukasevangelium - Kapitel 15 Kap. 15 - Lukasevangelium
[1] Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
[2] I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.
[3] I pověděl jim podobenství toto, řka:
[4] Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
[5] A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
[6] A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
[7] Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
[8] Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
[9] A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
[10] Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
[11] Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
[12] Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
[13] A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
[14] A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
[15] I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
[16] I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
[17] Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!
[18] Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
[19] Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
[20] I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
[21] I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
[22] I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
[23] A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
[24] Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
[25] Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
[26] I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
[27] A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
[28] I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
[29] A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
[30] Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
[31] A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
[32] Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.