[1] Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou,
[2] Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli:
[3] Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile,
[4] Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
[5] Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
[6] Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony.
[7] A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
[8] I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
[9] Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
[10] A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
[11] Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
[12] A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
[13] I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
[14] Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.
[15] Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
[16] A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
[17] Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
[18] I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
[19] I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
[20] A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
[21] Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
[22] Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
[23] I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
[24] A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
[25] Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
[26] V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
[27] Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
[28] I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
[29] Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
[30] I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
[31] A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
[32] Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
[33] A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
[34] I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
[35] A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
[36] A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
[37] Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo.
[38] I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl.
[39] Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
[40] I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
[41] I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
[42] I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
[43] A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
[44] Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
[45] A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
[46] Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
[47] A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém,
[48] Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
[49] Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho,
[50] A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
[51] Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
[52] Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
[53] Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
[54] Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství,
[55] Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.
[56] I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého.
[57] Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna.
[58] A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
[59] Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
[60] Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
[61] I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
[62] I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
[63] A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
[64] A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
[65] Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
[66] A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
[67] Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka:
[68] Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému.
[69] A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého,
[70] Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
[71] O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
[72] Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
[73] Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá,
[74] Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
[75] V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého.
[76] Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
[77] Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
[78] Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti,
[79] Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
[80] Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
