[1] A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
[2] Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
[3] Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
[4] Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
[5] Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
[6] Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
[7] Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
[8] Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
[9] Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
[10] Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
[11] Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
[12] Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
[13] Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
[14] A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
[15] Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
[16] Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
[17] Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
[18] Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
[19] Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
[20] Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
[21] V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
[22] Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
[23] Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
[24] Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
