[1] Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
[2] Nebo mluvě Job, řekl:
[3] Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
[4] Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
[5] Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
[6] Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
[7] Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
[8] Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
[9] Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
[10] Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
[11] Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
[12] Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
[13] Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
[14] S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
[15] Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
[16] Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
[17] Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
[18] Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
[19] Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
[20] Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
[21] Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
[22] Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
[23] Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
[24] Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
[25] To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
[26] Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.