Jakobusbrief - Kapitel 1 Kap. 1 - Jakobusbrief

^[1]  Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení.

^[2]  Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte,

^[3]  Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost.

^[4]  Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku.

^[5]  Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu.

^[6]  Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.

^[7]  Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána.

^[8]  Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých.

^[9]  Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,

^[10]  A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine.

^[11]  Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne.

^[12]  Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.

^[13]  Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší.

^[14]  Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.

^[15]  Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.

^[16]  Nebluďtež, bratří moji milí.

^[17]  Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění.

^[18]  On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.

^[19]  A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.

^[20]  Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.

^[21]  Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše.

^[22]  Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

^[23]  Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle.

^[24]  Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl.

^[25]  Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.

^[26]  Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.

^[27]  Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa.