[1] Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
[2] Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni?
[3] Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
[4] Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
[5] Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
[6] Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
[7] Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně,) abych činil, ó Bože, vůli tvou.
[8] Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují,) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil,
[9] Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
[10] V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
[11] A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
[12] Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
[13] Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
[14] Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
[15] Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv:
[16] Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
[17] A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
[18] Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích.
[19] Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu,
[20] (Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,)
[21] A kněze velikého nad domem Božím,
[22] Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
[23] A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
[24] A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
[25] Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
[26] Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy,
[27] Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
[28] Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
[29] Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil?
[30] Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
[31] Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
[32] Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste,
[33] Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
[34] Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
[35] Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu.
[36] Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
[37] Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati,
[38] Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
[39] Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
