[2] Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám, ustanovení zachováváte.
[3] Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
[4] Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
[5] Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
[6] Nebo nezavíjí-liť se žena, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
[7] Mužť nemá zavíjeti hlavy, jsa obraz a sláva Boží, ale žena jest sláva mužova.
[8] Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
[9] Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
[10] Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
[11] A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu.
[12] Nebo jakož žena z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
[13] Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě bez zavití modliti Bohu.
[14] Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
[15] Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dáni jsou jí.
[16] Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
[17] Tyto pak věci předkládaje, nechválím, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
[18] Nejprvé zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
[19] Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě pobožní zjeveni byli mezi vámi.
[20] Když tedy tak se scházíte vespolek, toť není večeři Páně jísti,
[21] Poněvadž jeden každý nejprv s jídlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
[22] A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím.
[23] Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
[24] A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
[25] Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
[26] Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde.
[27] A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
[28] Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
[29] Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
[30] Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
[31] Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
[32] Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni.
[33] A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte.
[34] Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
