[1] Ty pak mluv, což sluší na zdravé učení.
[2] Starci, ať jsou střízliví, vážní, opatrní, zdraví u víře, v lásce, v snášelivosti.
[3] Též i staré ženy ať chodí pobožně, v oděvu příslušném, a ať nejsou převrhlé, ani mnoho vína pijící, poctivým věcem učící.
[4] Aby mladice vyučovaly, jak by muže své i dítky milovati měly,
[5] A byly šlechetné, čistotné, netoulavé, dobrotivé, mužům svým poddané, aby nebylo dáno v porouhání slovo Boží.
[6] Takž i mládenců napomínej k středmosti,
[7] Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků, maje v učení celost, vážnost,
[8] Slovo zdravé, bez úhony, aby ten, kterýž by se protivil, zastyděti se musil, nemaje co zlého mluviti o vás.
[9] Služebníky uč, ať jsou poddáni pánům svým, ve všem jim se líbíce, neodmlouvajíce,
[10] Neokrádajíce, ale ve všem věrnosti pravé dokazujíce, aby učení spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali.
[11] Zjevilať se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem,
[12] Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě,
[13] Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista,
[14] Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.
[15] Toto mluv, a napomínej, a tresci mocně. Žádný tebou nepohrzej.
