[1] Prosímť tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste,
[1] ---
[2] Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
[2] ---
[3] Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
[3] ---
[4] Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého.
[4] ---
[5] Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
[5] ---
[6] Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
[6] ---
[7] Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova.
[7] ---
[8] Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
[8] ---
[9] Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země?
[9] ---
[10] Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
[10] ---
[11] A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele,
[11] ---
[12] Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova,
[12] ---
[13] Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
[13] ---
[14] Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
[14] ---
[15] Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista.
[15] ---
[16] Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce.
[16] ---
[17] A protož totoť pravím a osvědčuji skrze Pána, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
[17] ---
[18] Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
[18] ---
[19] Kteříž zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
[19] ---
[20] Ale vy ne tak jste se vyučili od Krista,
[20] ---
[21] Ač jestliže jste ho slyšeli, a o něm byli vyučeni, jakž jest pravda v Ježíšovi,
[21] ---
[22] Totiž, žeť vám náleží složiti ono první obcování podlé toho starého člověka, rušícího se, podlé žádosti oklamávajících,
[22] ---
[23] Obnoviti se pak duchem mysli své,
[23] ---
[24] A obléci toho nového člověka, podlé Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
[24] ---
[25] Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek oudové.
[25] ---
[26] Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
[26] ---
[27] Nedávejte místa ďáblu.
[27] ---
[28] Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama, což dobrého jest, aby měl, z čeho uděliti nuznému.
[28] ---
[29] Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům.
[29] ---
[30] A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení.
[30] ---
[31] Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
[31] ---
[32] Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.
