[1] Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.
[1] ---
[2] A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
[2] ---
[3] A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.
[3] ---
[4] Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
[4] ---
[5] V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
[5] ---
[6] Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
[8] Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.
[8] ---
[9] Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
[9] ---
[10] Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
[10] ---
[11] Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
[11] ---
[12] Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
[12] ---
[13] Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.
