[1] Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
[1] ---
[2] Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:
[2] ---
[3] Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?
[3] ---
[4] Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.
[4] ---
[5] Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,
[5] ---
[6] A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
[6] ---
[7] Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
[7] ---
[8] (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.
[8] ---
[9] A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.
[9] ---
[10] Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
[10] ---
[11] Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.
[11] ---
[12] A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
[12] ---
[13] Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,
[13] ---
[14] Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.
[14] ---
[15] Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?
[15] ---
[16] Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.
[16] ---
[17] Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
[17] ---
[18] Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
[18] ---
[19] Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
[19] ---
[20] Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
[20] ---
[21] Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
[21] ---
[22] A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
[22] ---
[23] Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
[23] ---
[24] Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
[24] ---
[25] Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
[25] ---
[26] A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
[26] ---
[27] A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
[27] ---
[28] A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.
[28] ---
[29] Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
[29] ---
[30] Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
[30] ---
[31] Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.
[31] ---
[32] Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.
[32] ---
[33] Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.
[33] ---
[34] Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
[34] ---
[35] Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?
[35] ---
[36] Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.
