[1] Když jsme se pak plavili, rozloučivše se s nimi, přímým během přijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary.
[1] ---
[2] I nalezše tu lodí, kteráž měla plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se.
[2] ---
[3] A když se nám počal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé straně, plavili jsme se do Syrie, a připlavili jsme se do Týru; nebo tu měli složiti náklad z lodí.
[3] ---
[4] A nalezše učedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kteříž pravili Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma.
[4] ---
[5] A když jsme vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryč, a sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město. A poklekše na kolena na břehu, pomodlili jsme se.
[5] ---
[6] A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili domů.
[6] ---
[7] My pak přeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše bratří, pobyli jsme u nich jeden den.
[7] ---
[8] A nazejtří vyšedše Pavel a my, kteříž jsme s ním byli, přišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty (kterýž byl jeden z oněch sedmi,) pobyli jsme u něho.
[8] ---
[9] A ten měl čtyři dcery panny, prorokyně.
[9] ---
[10] A když jsme tu pobyli za drahně dní, přišel prorok nějaký z Judstva, jménem Agabus.
[10] ---
[11] Ten když k nám přišel, vzal pás Pavlův, a svázav sobě ruce i nohy, řekl: Totoť praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak Židé sváží v Jeruzalémě, a vydadí v ruce pohanům.
[11] ---
[12] A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme i my i ti, kteříž byli v tom místě, aby nechodil do Jeruzaléma.
[12] ---
[13] Tedy odpověděl Pavel: I co činíte, plačíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.
[13] ---
[14] A když nechtěl povoliti, dali jsme tomu pokoj, řkouce: Staň se vůle Páně.
[14] ---
[15] Po těch pak dnech připravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma.
[15] ---
[16] A šli s námi i učedlníci z Cesaree, vedouce s sebou nějakého Mnázona z Cypru, starého učedlníka, u něhož bychom hospodu měli.
[16] ---
[17] A když jsme přišli do Jeruzaléma, vděčně nás přijali bratří.
[17] ---
[18] Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli.
[18] ---
[19] Jichž pozdraviv, vypravoval všecko, což Bůh skrze službu jeho činil mezi pohany.
[19] ---
[20] A oni slyševše, velebili Pána, a řekli jemu: Vidíš, bratře, kterak jest mnoho tisíců Židů věřících, a ti všickni jsou horliví milovníci zákona.
[20] ---
[21] Ale o toběť mají zprávu, že bys ty vedl od zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteříž jsou mezi pohany, pravě, že nemají obřezovati synů, ani zachovávati ustanovení.
[21] ---
[22] Což tedy? Musíť zajisté shromážděno býti množství, neboť uslyší o tobě, že jsi přišel.
[22] ---
[23] Učiniž tedy toto, cožť povíme: Máme tu čtyři muže, kteříž mají slib na sobě.
[23] ---
[24] Ty přijma k sobě, posvěť se s nimi, a náklad učiň s nimi, aby oholili hlavy. I zvědí všickni, že to, což slyšeli o tobě, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostříhaje zákona.
[24] ---
[25] Z strany pak těch, kteříž z pohanů uvěřili, my jsme psali, usoudivše, aby tohoto ničeho nešetřili, toliko aby se varovali modlám obětovaného, a krve, a udáveného, a smilstva.
[25] ---
[26] Tedy Pavel, přijav k sobě ty muže, na druhý den posvětiv se s nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení, až i obětována jest obět za jednoho každého z nich.
[26] ---
[27] A když se vyplniti mělo dní sedm, Židé někteří z Azie, uzřevše jej v chrámě, zbouřili všecken lid, a vztáhli naň ruce,
[27] ---
[28] Křičíce: Muži Izraelští, pomozte. Totoť jest ten člověk, kterýž proti lidu i zákonu i místu tomuto všecky všudy učí, a k tomu i pohany uvedl do chrámu, a poškvrnil svatého tohoto místa.
[28] ---
[29] (Nebo byli viděli prvé Trofima Efezského s ním v městě, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.)
[29] ---
[30] Takž se zbouřilo všecko město, a zběhli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dvéře.
[30] ---
[31] A když jej chtěli zamordovati, povědíno hejtmanu vojska, že se bouří všecken Jeruzalém.
[31] ---
[32] Kterýž hned pojav s sebou žoldnéře a setníky, přiběhl na ně. A oni uzřevše hejtmana a žoldnéře, přestali bíti Pavla.
[32] ---
[33] Tedy přistoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal svázati dvěma řetězy, a ptal se, kdo jest, a co učinil.
[33] ---
[34] V zástupu pak jedni tak, jiní jinak křičeli. A nemoha nic jistého zvěděti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska.
[34] ---
[35] A když přišel k stupňům, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéřů pro násilé lidu.
[35] ---
[36] Nebo šlo za ním množství lidu, křičíce: Zahlaď jej.
[36] ---
[37] A když měl již uveden býti do vojska Pavel, řekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobě? Kterýž řekl: Umíš Řecky?
[37] ---
[38] Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi před těmito dny byl bouřku učinil, a vyvedls na poušť ty čtyři tisíce mužů těch lotrů?
[38] ---
[39] I řekl Pavel: Já jsem člověk Žid Tarsenský, neposledního města v Cilicii obyvatel; protož prosím tebe, dopusť mi promluviti k lidu.
[39] ---
[40] A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka:
[40] ---