[1] Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků, a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie.
[1] ---
[2] A když prošel ty krajiny, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké.
[2] ---
[3] A pobyv tam za tři měsíce, (kdež Židé učinili jemu zálohy,) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.
[3] ---
[4] I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus.
[4] ---
[5] Ti šedše napřed, dočkali nás v Troadě.
[5] ---
[6] My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.
[6] ---
[7] Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.
[7] ---
[8] A bylo mnoho světel na té síni, kdež byli shromážděni.
[8] ---
[9] Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů a vzat jest mrtvý.
[9] ---
[10] I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.
[10] ---
[11] A vstoupiv, lámal chléb a jedl, a kázaní jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.
[11] ---
[12] I přivedli toho mládence živého, a byli velice potěšeni.
[12] ---
[13] My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; nebo byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.
[13] ---
[14] A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.
[14] ---
[15] A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne připlavili jsme se k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.
[15] ---
[16] Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné jemu bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě.
[16] ---
[17] Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.
[17] ---
[18] Kteříž když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýž přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,
[18] ---
[19] Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských,
[19] ---
[20] Kterak jsem ničeho nepominul, což by užitečného bylo, abych vám neoznámil, a neučil vás vůbec zjevně i po domích,
[20] ---
[21] Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu, a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.
[21] ---
[22] A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,
[22] ---
[23] Než že Duch svatý po městech osvědčuje mi, pravě, že vězení a ssoužení mne očekávají.
[23] ---
[24] Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal, a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.
[24] ---
[25] A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.
[25] ---
[26] Protož osvědčujiť vám v dnešní den, žeť jsem čist od krve všech.
[26] ---
[27] Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží.
[27] ---
[28] Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.
[28] ---
[29] Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.
[29] ---
[30] A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.
[30] ---
[31] Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého.
[31] ---
[32] A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýž mocen jest vzdělati, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.
[32] ---
[33] Stříbra neb zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.
[33] ---
[34] Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.
[34] ---
[35] Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.
[35] ---
[36] A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi.
[36] ---
[37] I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,
[37] ---
[38] Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.