[1] A když oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží, a úředník chrámu a saduceové,
[1] ---
[2] Těžce to nesouce, že lid učili, a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.
[2] ---
[3] I vztáhli na ně ruce, a vsadili je do žaláře až do jitra, nebo již byl večer.
[3] ---
[4] Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců.
[4] ---
[5] Stalo se pak nazejtří, že se sešla knížata jejich, a starší, a zákonníci v Jeruzalémě,
[5] ---
[6] A Annáš nejvyšší kněz {biskup}, a Kaifáš, a Jan a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze {biskupa}.
[6] ---
[7] I postavivše je mezi sebou, otázali se: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?
[7] ---
[8] Tehdy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští,
[8] ---
[9] Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému, kterak by on zdráv učiněn byl:
[9] ---
[10] Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.
[10] ---
[11] Toť jest ten kámen za nic položený od vás stavitelů, kterýž jest v hlavu úhelní.
[11] ---
[12] A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.
[12] ---
[13] I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.
[13] ---
[14] Člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.
[14] ---
[15] I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,
[15] ---
[16] Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že zjevný zázrak stal se skrze ně, všechněm přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme zapříti.
[16] ---
[17] Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.
[17] ---
[18] I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani neučili ve jménu Ježíšovu.
[18] ---
[19] Tedy Petr a Jan odpovídajíce jim, řekli: Jest-li to spravedlivé před oblíčejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.
[19] ---
[20] Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.
[20] ---
[21] A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.
[21] ---
[22] Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.
[22] ---
[23] A jsouce propuštěni, přišli k svým, a pověděli, co k nim přední kněží {biskupové} a starší mluvili.
[23] ---
[24] Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
[24] ---
[25] Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč se bouřili národové, a lidé myslili marné věci?
[25] ---
[26] Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti pomazanému jeho.
[26] ---
[27] Právěť se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Heródes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,
[27] ---
[28] Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.
[28] ---
[29] A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich, a dejž služebníkům svým mluviti slovo své svobodně a směle,
[29] ---
[30] Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.
[30] ---
[31] A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.
[31] ---
[32] Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.
[32] ---
[33] A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.
[33] ---
[34] Žádný zajisté mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole neb domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,
[34] ---
[35] A kladli před nohy apoštolské. I bylo rozdělováno to jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.
[35] ---
[36] Jozes pak, kterýž přijmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem,
[36] ---
[37] Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.
