[1] A když přišel den padesátý, byli všickni jednomyslně spolu.
[1] ---
[2] I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.
[2] ---
[3] I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich.
[3] ---
[4] I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.
[4] ---
[5] Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.
[5] ---
[6] A když se stal ten hlas, sešlo se množství, a užasli se, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho.
[6] ---
[7] I děsili se všickni, a divili, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?
[7] ---
[8] A kterak my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili?
[8] ---
[9] Partští, a Médští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
[9] ---
[10] V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedlé Cyrénu, a příchozí Římané, Židé, i v nově na víru obrácení,
[10] ---
[11] Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží.
[11] ---
[12] I děsili se všickni a divili, jeden k druhému řkouce: I což toto bude?
[12] ---
[13] Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito.
[13] ---
[14] A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého, a promluvil k nim: Muži Židé, a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých.
[14] ---
[15] Jistě nejsou tito, jakž vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.
[15] ---
[16] Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele:
[16] ---
[17] A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha svého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.
[17] ---
[18] A zajisté na služebníky a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha svého, a budou prorokovati.
[18] ---
[19] A ukáži zázraky na nebi svrchu, a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dymovou.
[19] ---
[20] Slunce obrátí se v temnost, a měsíc v krev, prvé než přijde ten den Páně veliký a zjevný.
[20] ---
[21] A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
[21] ---
[22] Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh u prostřed vás, jakož i vy sami víte,
[22] ---
[23] Toho vydaného z uložené rady a předzvědění Božího vzavše, a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste.
[23] ---
[24] Jehož Bůh vzkřísil, zprostiv bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.
[24] ---
[25] Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul.
[25] ---
[26] Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději.
[26] ---
[27] Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení.
[27] ---
[28] Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před oblíčejem svým.
[28] ---
[29] Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne.
[29] ---
[30] Prorok tedy byv, a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podlé těla vzbudí Krista, a posadí na stolici jeho,
[30] ---
[31] To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení.
[31] ---
[32] Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehož my všickni svědkové jsme.
[32] ---
[33] Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte.
[33] ---
[34] Neboť David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
[34] ---
[35] Dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.
[35] ---
[36] Věziž tedy jistotně všecken dům Izraelský, žeť Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali.
[36] ---
[37] To slyševše, zkormouceni jsou v srdci, a řekli Petrovi a jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří?
[37] ---
[38] Tedy Petr řekl jim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.
[38] ---
[39] Vámť zajisté zaslíbení to svědčí a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš.
[39] ---
[40] A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.
[40] ---
[41] Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se v ten den duší okolo tří tisíců.
[41] ---
[42] I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách.
[42] ---
[43] I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly.
[43] ---
[44] Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné.
[44] ---
[45] A prodávali vládařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo.
[45] ---
[46] A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,
[46] ---
[47] Chválíce Boha, a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli.
