[1] Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.
[1] ---
[2] A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.
[2] ---
[3] Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
[3] ---
[4] A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
[4] ---
[5] Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
[5] ---
[6] A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
[6] ---
[7] Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.
[7] ---
[8] Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?
[8] ---
[9] Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
[9] ---
[10] Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
[10] ---
[11] To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
[11] ---
[12] I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
[12] ---
[13] Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
[13] ---
[14] Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
[14] ---
[15] A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.
[15] ---
[16] I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.
[16] ---
[17] Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
[17] ---
[18] Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
[18] ---
[19] Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.
[19] ---
[20] Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
[20] ---
[21] I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
[21] ---
[22] Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
[22] ---
[23] Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
[23] ---
[24] Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
[24] ---
[25] Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
[25] ---
[26] A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
[26] ---
[27] Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
[27] ---
[28] A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
[28] ---
[29] Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
[29] ---
[30] Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.
[30] ---
[31] Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
[31] ---
[32] Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
[32] ---
[33] Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
[33] ---
[34] A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.
[34] ---
[35] I zaplakal Ježíš.
[35] ---
[36] Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
[36] ---
[37] Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?
[37] ---
[38] Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
[38] ---
[39] Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
[39] ---
[40] Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
[40] ---
[41] Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
[41] ---
[42] Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
[42] ---
[43] A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.
[43] ---
[44] I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
[44] ---
[45] Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.
[45] ---
[46] Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.
[46] ---
[47] I sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.
[47] ---
[48] Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
[48] ---
[49] Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
[49] ---
[50] Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
[50] ---
[51] Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.
[51] ---
[52] A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
[52] ---
[53] Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.
[53] ---
[54] Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
[54] ---
[55] Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
[55] ---
[56] I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
[56] ---
[57] Vydali pak byli přední kněží {biskupové} a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
