[1] A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
[1] ---
[2] Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži propustiti ženu? pokoušejíce ho.
[2] ---
[3] On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
[3] ---
[4] Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a propustiti.
[4] ---
[5] I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to přikázaní.
[5] ---
[6] Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
[6] ---
[7] Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
[7] ---
[8] I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
[8] ---
[9] Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
[9] ---
[10] A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
[10] ---
[11] I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží proti ní.
[11] ---
[12] A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
[12] ---
[13] Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
[13] ---
[14] To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
[14] ---
[15] Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
[15] ---
[16] A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
[16] ---
[17] Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?
[17] ---
[18] I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný Bůh.
[18] ---
[19] Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku.
[19] ---
[20] A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
[20] ---
[21] Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž.
[21] ---
[22] On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
[22] ---
[23] A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti, kteříž statky mají, vejdou do království Božího.
[23] ---
[24] Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
[24] ---
[25] Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
[25] ---
[26] Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
[26] ---
[27] A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
[27] ---
[28] I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
[28] ---
[29] Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium,
[29] ---
[30] Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
[30] ---
[31] Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první.
[31] ---
[32] Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
[32] ---
[33] Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
[33] ---
[34] Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
[34] ---
[35] Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
[35] ---
[36] On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
[36] ---
[37] I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
[37] ---
[38] Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
[38] ---
[39] A oni řekli jemu: Můžeme. Ježíš pak řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
[39] ---
[40] Ale seděti na pravici mé neb na levici mé, neníť má věc dáti, ale kterýmž připraveno jest.
[40] ---
[41] A uslyšavše to deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
[41] ---
[42] Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
[42] ---
[43] Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
[43] ---
[44] A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
[44] ---
[45] Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
[45] ---
[46] Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podlé cesty, žebře.
[46] ---
[47] A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
[47] ---
[48] I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
[48] ---
[49] Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
[49] ---
[50] On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
[50] ---
[51] I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
[51] ---
[52] Tedy Ježíš řekl jemu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.
