[1] I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
[1] ---
[2] I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
[2] ---
[3] I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.
[3] ---
[4] I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.
[4] ---
[5] A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.
[5] ---
[6] A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili.
[6] ---
[7] Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
[7] ---
[8] I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
[8] ---
[9] I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli.
[9] ---
[10] Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy.
[10] ---
[11] A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.
[11] ---
[12] Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
[12] ---
[13] I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
[13] ---
[14] I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,
[14] ---
[15] A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
[15] ---
[16] Šimona, jemuž dal jméno Petr,
[16] ---
[17] A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi,)
[17] ---
[18] A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,
[18] ---
[19] A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
[19] ---
[20] A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.
[20] ---
[21] A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
[21] ---
[22] Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
[22] ---
[23] A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
[23] ---
[24] A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
[24] ---
[25] A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
[25] ---
[26] Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
[26] ---
[27] Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
[27] ---
[28] Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
[28] ---
[29] Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.
[29] ---
[30] Nebo pravili: Ducha nečistého má.
[30] ---
[31] Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
[31] ---
[32] A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
[32] ---
[33] Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
[33] ---
[34] A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
[34] ---
[35] Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.
