[1] Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
[2] Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
[3] Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
[4] Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
[5] Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
[6] Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
[7] Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
[8] Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
[9] S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
[10] Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
[11] Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
[12] Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
[13] Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
[14] Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
[15] Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
[16] Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
[17] Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
[18] Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
[19] Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
[20] Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
[21] Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
[22] Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
