[1] Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
[2] Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
[3] Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
[4] Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
[5] Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
[6] Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
[7] Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
[8] Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
[9] Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
[10] Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
[11] Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
[12] Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
[13] Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
[14] Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
[15] Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
[16] Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
[17] Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
[18] Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
[19] Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
[20] Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
[21] Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
[22] Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
[23] Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
[24] Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
[25] Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
[26] Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
[27] Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
[28] Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
[29] Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
[30] Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
[31] Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
