[1]  Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

[1]  ---

[2]  Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

[2]  ---

[3]  Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

[3]  ---

[4]  Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

[4]  ---

[5]  Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

[5]  ---

[6]  Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

[6]  ---

[7]  Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

[7]  ---

[8]  Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

[8]  ---

[9]  Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

[9]  ---

[10]  Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

[10]  ---

[11]  Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

[11]  ---

[12]  Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

[12]  ---

[13]  Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

[13]  ---

[14]  Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

[14]  ---

[15]  Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

[15]  ---

[16]  Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

[16]  ---

[17]  Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

[17]  ---

[18]  Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

[18]  ---

[19]  Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

[19]  ---

[20]  Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

[20]  ---

[21]  Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

[21]  ---

[22]  Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

[22]  ---

[23]  Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

[23]  ---

[24]  Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

[24]  ---

[25]  Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

[25]  ---

[26]  Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

[26]  ---

[27]  Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

[27]  ---

[28]  Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

[28]  ---