[1] Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
[2] Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
[3] Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
[4] Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
[5] Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
[6] Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
[7] Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
[8] Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
[9] Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
[10] Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
[11] Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
[12] Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
[13] Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
[14] Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
[15] V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
[16] Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
[17] Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
[18] Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
[19] Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
[20] Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
[21] Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
[22] Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
[23] Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
[24] Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
[25] Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
[26] Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
[27] Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
[28] Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
[29] Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
[30] Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
[31] Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
[32] Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
[33] Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.