[1] Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
[2] Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
[3] Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
[4] Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
[5] Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
[6] Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
[7] Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
[8] Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
[9] Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
[10] Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
[11] Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
[12] Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
[13] Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
[14] Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
[15] Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
[16] Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
[17] Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
[18] Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
[19] Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
[20] Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
[21] Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
[22] Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
[23] Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
[24] Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
[25] Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
[26] Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
[27] Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
[28] Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
[29] Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
[30] Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
[31] Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?
