[1] Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
[2] Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
[3] Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
[4] Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
[5] Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
[6] Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
[7] Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
[8] Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
[9] Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
[10] Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
[11] Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
[12] Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
[13] Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
[14] Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
[15] Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
[16] Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
[17] Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
[18] Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
[19] Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
[20] Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
[21] Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
[22] Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
[23] Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.