[1] Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
[2] Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
[3] Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
[4] Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
[5] V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
[6] Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
[7] Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
[8] Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
[9] Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
[10] A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
[11] Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
[12] Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
[13] Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
[14] Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
[15] Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
[16] Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
[17] Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
[18] Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
[19] Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
[20] Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
[21] Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
[22] Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
[23] A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
[24] Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
[25] Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
[26] Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
[27] Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
[28] Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
