[1] Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
[1] ---
[2] Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
[2] ---
[3] Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
[3] ---
[4] Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
[4] ---
[5] Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
[5] ---
[6] Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
[6] ---
[7] Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
[7] ---
[8] Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
[8] ---
[9] Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
[9] ---
[10] A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
[10] ---
[11] Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
[11] ---
[12] Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
[12] ---
[13] Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
[13] ---
[14] Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
[14] ---
[15] Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
[15] ---
[16] S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
[16] ---
[17] Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
[17] ---
[18] I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
[18] ---
[19] Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
[19] ---
[20] Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
[20] ---
[21] Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
[21] ---
[22] Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
[22] ---
[23] Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
[23] ---
[24] Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
[24] ---
[25] Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
[25] ---
[26] Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
[26] ---
[27] Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
[27] ---
[28] I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
