[1]  Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

[1]  ---

[2]  Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

[2]  ---

[3]  Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

[3]  ---

[4]  Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

[4]  ---

[5]  Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

[5]  ---

[6]  Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

[6]  ---

[7]  Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

[7]  ---

[8]  Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

[8]  ---

[9]  Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

[9]  ---

[10]  Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

[10]  ---

[11]  Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

[11]  ---

[12]  Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

[12]  ---

[13]  I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

[13]  ---

[14]  Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.

[14]  ---