[1] Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
[2] Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
[3] Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
[4] Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
[5] Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
[6] Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
[7] Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
[8] Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
[9] Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
[10] Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
[11] Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
[12] Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
[13] Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
[14] Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
[15] Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
[16] Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
[17] Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
[18] Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
[19] Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
[20] Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
[21] Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
[22] V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
[23] Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
[24] Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
[25] Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
[26] Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
[27] Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
[28] Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
[29] Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
[30] Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
[31] Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
[32] Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
[33] Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
[34] Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
