[1]  Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

[1]  ---

[2]  Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

[2]  ---

[3]  Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

[3]  ---

[4]  Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

[4]  ---

[5]  Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

[5]  ---

[6]  Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

[6]  ---

[7]  Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

[7]  ---

[8]  Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

[8]  ---

[9]  Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

[9]  ---

[10]  Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

[10]  ---

[11]  I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

[11]  ---

[12]  Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

[12]  ---

[13]  Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

[13]  ---

[14]  Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

[14]  ---

[15]  A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

[15]  ---

[16]  Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

[16]  ---

[17]  Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

[17]  ---

[18]  Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

[18]  ---

[19]  Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

[19]  ---

[20]  Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

[20]  ---

[21]  Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

[21]  ---

[22]  Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

[22]  ---

[23]  Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

[23]  ---

[24]  Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

[24]  ---

[25]  Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

[25]  ---

[26]  Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

[26]  ---

[27]  Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

[27]  ---

[28]  Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

[28]  ---

[29]  Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

[29]  ---

[30]  Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

[30]  ---

[31]  Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

[31]  ---

[32]  Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

[32]  ---

[33]  Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

[33]  ---

[34]  Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

[34]  ---

[35]  Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

[35]  ---

[36]  Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

[36]  ---

[37]  Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

[37]  ---

[38]  Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

[38]  ---

[39]  Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

[39]  ---

[40]  Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce?

[40]  ---

[41]  Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

[41]  ---