[1] Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
[2] Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
[3] Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
[4] Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
[5] Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
[6] V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
[7] K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
[8] Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
[9] K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
[10] Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
[11] Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
[12] Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
[13] Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
[14] Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
[15] Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
[16] Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
[17] Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
[18] Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
[19] Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
[20] Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
[21] Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
[22] Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
[23] Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
[24] Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
[25] Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
[26] On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
[27] Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
[28] Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.
