[1] Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
[2] Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
[3] Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
[4] Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
[5] Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
[6] Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
[7] Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
[8] A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
[9] Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
[10] Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
[11] Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
[12] Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
[13] Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
[14] Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
[15] Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
[16] Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
[17] Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
[18] Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
[19] Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
[20] Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
[21] Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
[22] Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
[23] Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
[24] Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
[25] Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
