[1] Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
[2] Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
[3] Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
[4] Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
[5] Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
[6] Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
[7] Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
[8] Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
[9] Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
[10] Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
[11] Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
[12] Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
[13] V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
[14] Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
[15] Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
[16] Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
[17] Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
[18] Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
[19] Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
[20] Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
[21] Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.