[1] Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
[1] ---
[2] A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
[2] ---
[3] I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
[3] ---
[4] Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
[4] ---
[5] Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
[5] ---
[6] I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
[6] ---
[7] Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
[7] ---
[8] Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
[8] ---
[9] Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
[9] ---
[10] A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
[10] ---
[11] I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
[11] ---
[12] I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
[12] ---
[13] I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
[13] ---
[14] Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
[14] ---
[15] I mluvil Bůh k Noé, řka:
[15] ---
[16] Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
[16] ---
[17] Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
[17] ---
[18] I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
[18] ---
[19] Každý živočich, každý zeměplaz a všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
[19] ---
[20] Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
[20] ---
[21] I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
[21] ---
[22] Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
