Song of Solomon - Chapter 2 Ch. 2 - Song of Solomon

^[1]  Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.

^[2]  Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.

^[3]  Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.

^[4]  Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.

^[5]  Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

^[6]  Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

^[7]  Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

^[8]  Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

^[9]  Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

^[10]  Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

^[11]  Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

^[12]  Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

^[13]  Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.

^[14]  Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.

^[15]  Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.

^[16]  Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.

^[17]  Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.