[1] Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
[2] Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
[3] Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
[4] Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
[5] Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
[6] Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
[7] Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
[8] Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
[9] Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
[10] Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
[11] Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
[12] Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.
[13] Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.