[1] Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
[2] Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
[3] V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
[4] Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
[5] Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
[6] Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
[7] Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
[8] Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
[9] Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
[10] Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
[11] Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
[12] Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
[13] Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
[14] Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
[15] Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
[16] Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
[17] Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
[18] Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
[19] Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
[20] Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
[21] Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
[22] Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
[23] Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
[24] Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
[25] Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
[26] V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
[27] Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
[28] Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
[29] Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
[30] Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
[31] Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
[32] Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
[33] V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
[34] Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
[35] Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
