[1] Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi.
[2] Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.
[3] Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.
[4] Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.
[5] A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly.
[6] O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu.
[7] Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své.
[8] Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou.
[9] I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě.
[10] A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře.
[11] Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.
[12] A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.
[13] Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.
[14] Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých, a poručil jim statek svůj.
[15] I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu.
[16] Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.
[17] Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě.
[18] Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.
[19] Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet.
[20] A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
[21] I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
[22] Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi.
[23] Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.
[24] Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal.
[25] I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.
[26] A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal.
[27] Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem.
[28] Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
[29] (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.)
[30] A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
[31] Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,
[32] A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
[33] A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.
[34] Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
[35] Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne;
[36] Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.
[37] Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti?
[38] Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme?
[39] Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
[40] A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
[41] Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.
[42] Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;
[43] Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne.
[44] Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?
[45] Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili.
[46] I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.