[1] A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:
[2] Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
[3] A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?
[4] Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
[5] Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.
[6] I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.
[7] Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
[8] Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
[9] Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.
[10] A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
[11] Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.
[12] Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
[13] A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.
[14] Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.
[15] I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
[16] Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
[17] Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?
[18] Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.
[19] Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
[20] Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.
[21] A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
[22] A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
[23] On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.
[24] On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
[25] Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
[26] On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
[27] A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
[28] Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
[29] A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
[30] I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,
[31] Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
[32] Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
[33] I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
[34] I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.
[35] I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
[36] A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.
[37] I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
[38] Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.
[39] A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.