[1] A všed, bral se přes Jericho.
[2] A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.
[3] I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.
[4] A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; nebo tudy měl jíti.
[5] A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.
[6] I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.
[7] A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.
[8] Stoje pak Zacheus, řekl Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.
[9] I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, proto že i on jest syn Abrahamův.
[10] Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.
[11] Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, proto že byl blízko od Jeruzaléma, a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.
[12] I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království, a zase se navrátil.
[13] I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.
[14] Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.
[15] I stalo se, když se navrátil, přijav království, že rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.
[16] I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.
[17] I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.
[18] A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.
[19] I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.
[20] A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.
[21] Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.
[22] I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.
[23] I proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s užitky.
[24] I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
[25] I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.
[26] Jistě pravím vám: Že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.
[27] Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem, a zmordujte přede mnou.
[28] To pověděv, šel napřed, vstupuje k Jeruzalému.
[29] I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,
[30] Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.
[31] A optal-liť by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto že Pán ho potřebuje.
[32] Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl pověděl.
[33] A když odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?
[34] A oni řekli: Pán ho potřebuje.
[35] I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na to oslátko, vsadili na ně Ježíše.
[36] A když on jel, stlali roucha svá na cestě.
[37] Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,
[38] Řkouce: Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.
[39] Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých.
[40] I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati.
[41] A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,
[42] Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma.
[43] Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.
[44] A s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého.
[45] A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,
[46] Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.
[47] I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží {biskupové} a zákonníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.
[48] Ale nenalezli, co by učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.