[1] Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
[2] Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
[3] Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
[4] Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
[5] Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
[6] Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
[7] Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
[8] Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
[9] Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
[10] Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
[11] Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
[12] A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
[13] Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
[14] Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
[15] Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
[16] Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
[17] A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
[18] Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
[19] Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
[20] Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
[21] Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
[22] Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
[23] Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
[24] Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.