[1] Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské.
[2] Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním.
[3] Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího.
[4] Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se?
[5] Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího.
[6] Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.
[7] Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi.
[8] Vítr, kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil.
[9] Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti?
[10] Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš?
[11] Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte.
[12] Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte?
[13] A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi.
[14] A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka,
[15] Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
[16] Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
[17] Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.
[18] Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
[19] Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.
[20] Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.
[21] Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.
[22] Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil.
[23] A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli, a křtili se.
[24] Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře.
[25] Tedy vznikla otázka mezi učedlníky Janovými a Židy o očišťování.
[26] I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu.
[27] Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo s nebe.
[28] Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním.
[29] Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, kterýž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest.
[30] Onť musí růsti, já pak menšiti se.
[31] Kdožť s hůry přišel, nade všeckyť jest; kdož jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ten, kterýž s nebe přišel, nade všecky jest.
[32] A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá.
[33] Kdož přijímá svědectví jeho, zpečetil to, že Bůh pravdomluvný jest.
[34] Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví, nebo jemu ne v míru dává Bůh Ducha.
[35] Otec miluje Syna, a všecko dal v ruku jeho.
[36] Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm.