2. Corinthians - Chapter 3 Ch. 3 - 2. Corinthians

^[1]  Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?

^[2]  List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

^[3]  Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

^[4]  Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

^[5]  Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

^[6]  Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.

^[7]  Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

^[8]  I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

^[9]  Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.

^[10]  Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.

^[11]  Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

^[12]  Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,

^[13]  A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

^[14]  Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.

^[15]  Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.

^[16]  Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.

^[17]  Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.

^[18]  My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.