[1] A tak král Šalomoun byl králem nade vším Izraelem.
[2] Tato pak byla knížata jeho: Azariáš syn Sádochův knížetem,
[3] Elichoref a Achiáš synové Sísovi byli písaři, Jozafat syn Achiludův kancléřem,
[4] A Banaiáš syn Joiadův nad vojskem, Sádoch pak a Abiatar kněžími,
[5] A Azariáš syn Nátanův nad úředníky, a Zábud syn Nátanův nejvyšší rada královská,
[6] A Achisar vládař domu, Adoniram pak syn Abdy nad vybraným lidem.
[7] Měl také Šalomoun dvanácte vládařů nade vším Izraelem, kteříž opatrovali potravou krále i dům jeho. Každého roku za měsíc jeden každý měl opatrovati krále.
[8] A tato jsou jména jejich: Syn Chur na hoře Efraim;
[9] Syn Deker v Makaz a v Salbim, a v Betsemes a v Elon Betchanan;
[10] Syn Chesed v Arubot, jehož bylo Socho i všecka země Chefer;
[11] Syn Abinadabův, jehož byly všecky končiny Dor, a měl Tafat dceru Šalomounovu za manželku;
[12] Baana syn Achiludův, jehož byl Tanach a Mageddo, i všecken Betsan, kterýž jest vedlé Sartan pod Jezreelem, od Betsan až do Abelmehula a až za Jekmaam;
[13] Syn Geber v Rámot Galád, jehož byly vsi Jair, syna Manassesova, kteréž jsou v Galád, jehož byla krajina Argob, kteráž jest v Bázan, šedesáte měst velikých hrazených a závřitých;
[14] Achinadab syn Iddo v Mahanaim;
[15] Achimaas v Neftalím, on také pojal Basemat dceru Šalomounovu za manželku;
[16] Baana syn Chusai v Asser a v Alot;
[17] Jozafat syn Paruach v Izachar;
[18] Semei syn Ela v Beniamin;
[19] Geber syn Uri v zemi Galád, v zemi Seona, krále Amorejského, a Oga krále Bázan; ten sám vládařem jedním představen byl té zemi.
[20] Tehdáž Juda a Izrael rozmnoženi jsouce jako písek při moři v množství, jedli a pili, a veselili se.
[21] Nebo Šalomoun panoval nade všemi královstvími od řeky až k zemi Filistinské, a až k končinám Egyptským. I přinášeli dary a sloužili Šalomounovi po všecky dny života jeho.
[22] Vycházelo pak ku potravě Šalomounovi na každý den třidceti měr běli, a šedesáte měr mouky obecné,
[23] Deset volů krmných a dvadceti volů pastevných, a sto ovec, kromě jelenů, srn, bůvolů a ptactva vykrmeného.
[24] On zajisté panoval všudy s této strany řeky od Tipsach až do Gázy nade všemi králi, kteříž byli před řekou, a měl pokoj se všech stran vůkol.
[25] I bydlil Juda a Izrael bezpečně, jeden každý pod svým vinným kmenem a pod svým fíkem, od Dan až do Bersabé, po všecky dny Šalomounovy.
[26] Měl také Šalomoun čtyřidceti tisíc koní na stání k vozům svým, a dvanácte tisíc jízdných.
[27] A tak opatrovali ti úředníci krále Šalomouna i všecky, kteříž přicházeli k stolu krále Šalomouna, jeden každý za měsíc svůj, nedopouštějíce, aby v čem nedostatek býti měl.
[28] Ječmene také a slámy pro koně a pro mezky dodávali k tomu místu, kdež byl král, jeden každý, jakž mu uloženo bylo.
[29] Nadto dal Bůh moudrost Šalomounovi a prozřetelnost velikou náramně, a širokost mysli, jako jest písku na břehu mořském.
[30] Nebo větší byla moudrost Šalomounova, než moudrost všech národů východních, a než všeliká moudrost Egyptských.
[31] Nýbrž moudřejší byl nad všecky lidi, až i nad Etana Ezrachitského, též nad Hémana, a Kalkole i Darda, syny Máchol, a rozneslo se jméno jeho po všech národech vůkol.
[32] Složil také tři tisíce přísloví, a písniček jeho bylo tisíc a pět.
[33] Vypsal též i o stromích, počna od cedru, kterýž jest na Libánu, až do mchu, kterýž roste na zdi; psal i o hovadech a o ptácích, a zeměplazích a o rybách.
[34] Protož přicházeli ze všech národů poslouchati moudrosti Šalomounovy, i ode všech králů země, kteříž slyšeli o moudrosti jeho.